Firmy platí za nástroje umělé inteligence, aby jejich lidé pracovali rychleji. Když ale zaměstnanec opravdu zrychlí, často to raději nikomu neřekne. Mzdová účetní, která dřív skládala měsíční přehled dva dny, ho s pomocí AI připraví do oběda a pak zvažuje, co dál: pokud to přizná, dostane na odpoledne další agendu, pokud mlčí, stráví ho nad otevřenou tabulkou. Firma tak zaplatila za zrychlení, které nikdy neuvidí.
Americký průzkum serveru Software Finder, o kterém v srpnu psal Forbes, toto chování popisuje v číslech. Celkem 64 % respondentů přiznalo, že práci schválně zpomalili, protože rychlé dokončení jim přineslo jen vyšší očekávání. Dvě třetiny po splnění úkolů zůstávají online a udržováním dojmu vytížení stráví v průměru skoro pět hodin týdně. Pro zaměstnavatele z toho plyne nepříjemný závěr: část produktivity, kterou AI vytváří, zmizí dřív, než ji vedení vůbec zaznamená.
Kolik času AI vrací a proč se čísla rozcházejí
Údaje o úspoře času se liší podle toho, kdo se ptá. Federální rezervní banka v St. Louis zjistila v průzkumu z listopadu 2024, že uživatelé generativní AI ušetřili v průměru 5,4 % pracovní doby, tedy zhruba 2,2 hodiny při čtyřicetihodinovém týdnu. Z lidí, kteří AI používali každý den, uvedla úsporu čtyř a více hodin třetina. Letošní průzkum AI at Work od Boston Consulting Group jde mnohem dál: polovina uživatelů podle něj ušetří osm a více hodin týdně, tedy minimálně celý pracovní den.
Rozdíl mezi dvěma a osmi hodinami vypovídá i o metodě. Oba průzkumy stojí na tom, co respondenti sami odhadli, a lidé mají sklon vlastní úsporu počítat velkoryse. I střízlivější číslo ale znamená, že zaměstnanec s AI získá každý týden zhruba čtvrtinu pracovního dne, se kterou jeho firma v plánech nijak nepočítá.
Česko přitom v adopci nezaostává. Podle BCG využívá generativní AI 70 % českých firem, zatímco evropský průměr činí 50 %. Průzkum personální agentury Předvýběr.cz ukazuje, že AI pomáhá více než čtyřem z deseti pracujících, výraznou pomoc a víc času na zajímavější práci ale uvádí jen desetina z nich. Nástroje tedy ve firmách jsou, jen s jejich výsledkem zatím nikdo pořádně nehospodaří.
Proč lidé svou rychlost tají
Nejsilnější motiv vychází z jednoduché kalkulace. Už v roce 2024 zjistil Slack Workforce Index na vzorku přes 17 tisíc lidí, že zhruba polovina zaměstnanců skrývá používání AI ze strachu, že budou působit méně schopně nebo líně, a zároveň se obávají, že jim vedoucí ušetřený čas jednoduše zaplní další prací. Rozumně uvažující člověk v takovém prostředí svou efektivitu neinzeruje.
Obava z nálepky „líný“ přitom má oporu v datech. Atlassian letos provedl experiment, ve kterém účastníci hodnotili totožnou práci. Kolegové považovali autory, kteří přiznali práci s AI, za výrazně línější a o 24 procentních bodů méně často je doporučili na viditelné projekty. Zaměstnanec, který otevřeně řekne, že mu AI zkrátila přípravu nabídky na polovinu, tak riskuje, že přijde o prestižní zakázku.
Třetím faktorem bývá monitoring. Ve firmách, které sledují aktivitu zaměstnanců, uvedlo 63 % dotázaných, že je dohled spíš motivuje aktivitu předstírat. Software, který měří pohyb myši a počet úhozů, učí lidi pohybovat myší. O tom, jestli z práce vzniklo něco užitečného, nevypovídá nic.
Když firma ušetřený čas prostě zaplní
Opačnou reakcí je nechat zrychlení běžet a průběžně přidávat úkoly. Výsledky zatím nevypadají dobře. Analytici firmy ActivTrak sledovali digitální aktivitu více než 10 tisíc pracovníků a zjistili, že po nástupu AI se jejich práce zintenzivnila: čas strávený e-maily a chatem se více než zdvojnásobil a soustředěné práce bez přerušení ubylo o devět procent. Každá hodina je plnější, zároveň ale roztříštěnější a únavnější.
Zaměstnanci tento vývoj očekávají. Podle průzkumu Předvýběr.cz by téměř 85 % lidí uvítalo čtyřdenní týden při plné mzdě, necelé čtyři z deseti ale počítají s tím, že firmy spíš zvýší objem práce nebo si hodnotu nechají jako vyšší zisk. Petr Kymlička z poradenské skupiny Moore Czech Republic popisuje, že v první fázi lidé díky AI stihnou víc za stejný čas, jenže ušetřený čas často nevyužijí ve prospěch zaměstnavatele, a firmy pak začnou měnit organizaci práce a hledat úspory, včetně snižování počtu lidí. Tiché přidávání úkolů tak nemusí vést k vyššímu výkonu, protože jen potvrzuje lidem, že efektivitu příště raději schovají.
Co s tím dělá zákoník práce
Český zákoník práce stojí na pracovní době. Zaměstnavatel platí za čas a zároveň má povinnost zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy. Pokud zaměstnanec svou agendu dokončí a vedoucí mu nic dalšího nepřidělí, odpovědnost nese firma, a zákon v takové situaci mluví o překážce na straně zaměstnavatele, za kterou zaměstnanci náleží náhrada mzdy. Kdo tedy doufá, že problém vyřeší přísnějším hlídáním docházky, řeší ho na špatném konci.
Zákon naopak nabízí nástroj, o kterém firmy v souvislosti s AI mluví málo. Zaměstnavatel může kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem zkrátit týdenní pracovní dobu bez snížení mzdy, třeba jen pro tým, kde úspora prokazatelně funguje. Druhou cestou je navázat část odměny na výsledky prostřednictvím osobního ohodnocení nebo prémií, takže rychlejší práce začne zaměstnanci přinášet něco víc než další úkoly.
Tři rozhodnutí, která firma musí udělat nahlas
První rozhodnutí se týká rozdělení ušetřeného času. Podle BCG téměř polovina uživatelů AI nedokáže získaný čas převést do činností s vyšší přidanou hodnotou a tři pětiny od firmy nedostávají žádné nebo jen minimální pokyny. Představte si zákaznickou podporu s patnácti operátory, kterým AI zkrátila zpracování běžných dotazů. Vedoucí se s týmem může předem dohodnout, že třetinu uvolněné kapacity převezmou složitější reklamace, třetinu vzdělávání a zbytek zůstane lidem jako kratší pátek. Na přesném poměru tolik nesejde, důležitější je, aby ho všichni znali dřív, než začnou čas schovávat.
Druhé rozhodnutí mění to, co firma měří. Obchodní tým, u kterého vedení sleduje hodiny strávené v CRM, bude v CRM trávit hodiny. Pokud místo toho sleduje počet odeslaných nabídek, dobu odezvy na poptávku a podíl uzavřených obchodů, zaměstnanci nemají důvod předstírat vytíženost, protože jim nic nepřinese.
Třetí rozhodnutí odměňuje sdílení. Referentka, která kolegům ukáže, jak s AI zkrátila schvalování faktur ze dvou dnů na dvě hodiny, přinesla firmě víc než jen vlastní úsporu. Pokud za to dostane uznání, odměnu nebo zajímavější projekt, ostatní ji začnou napodobovat. Pokud dostane jen víc faktur, příště bude mlčet.
Kde to může ztroskotat
Úspory nedopadají na všechny stejně. Data z St. Louis ukazují, že úspora času silně souvisí s tím, jak intenzivně lidé v dané profesi AI používají, takže analytik ušetří hodiny, zatímco skladník nebo recepční skoro nic. Kratší pátek pro jeden tým může v jiném oddělení vyvolat pocit nespravedlnosti, který firmu vyjde dráž než celá úspora.
Riziko nese i kvalita. Rychleji napsaný text nebo tabulka můžou obsahovat chyby, které někdo musí najít, a část ušetřeného času proto logicky padne na kontrolu. BCG navíc upozorňuje, že české firmy sice používají generativní AI častěji než evropský průměr, západním firmám se ale daří lépe postoupit do pokročilejších fází a vykázat měřitelný obchodní přínos. Samotné licence tedy nestačí, pokud firma kolem nich nezmění způsob práce.
Pokud AI skutečně vrací zaměstnancům zhruba čtvrtinu pracovního dne týdně, o jejím osudu rozhodne ten, kdo ji pojmenuje jako první. Firmy, které to nechají na tichém vyjednávání mezi lidmi a jejich vedoucími, mohou zjistit, že zaplatily za zrychlení, které se rozpustilo v předstírané práci. Žádný průzkum zatím neměří, kolik ušetřených hodin musí firma lidem vrátit, aby jí o těch zbývajících řekli sami.