Lidé, kteří umělou inteligenci sami vyvíjejí, veřejně žádají, aby obor u nejpokročilejších modelů zpomalil. Trh takové výzvy snadno čte jako první trhlinu v příběhu o nekonečné poptávce po AI. Pozornější pohled ale ukazuje jiný problém: technologie předběhla bezpečnostní mechanismy, které ji měly doprovázet, a firmy teď tento náskok dohánějí. Pro investora z toho plyne méně dramatický, zato praktičtější závěr. Zpomalení by nezasáhlo celý sektor najednou a některé jeho části by z něj mohly i těžit.
Brzda na uvedení modelu, stavba pokračuje
Úplné nebo dlouhodobé zastavení vývoje zatím nevypadá pravděpodobně. Firmy mezi sebou tvrdě soupeří a vlády považují vedoucí postavení v AI za strategickou prioritu, hlavně kvůli technologickému souboji USA a Číny. Pravděpodobnější scénář počítá s tím, že nejvýkonnější modely projdou před zpřístupněním zákazníkům delším testováním, nezávislými kontrolami a přísnějšími pojistkami. Zpozdí se tedy hlavně okamžik, kdy nový model dorazí na trh.
Na investicích do infrastruktury se to okamžitě neprojeví. Řada datových center už vzniká a samotné testování pokročilých modelů spotřebuje značný výpočetní výkon, takže opatrnější přístup může poptávku po čipech v krátkém horizontu dokonce podržet. Riziko přichází později. Pokud by firmy uváděly méně velkých modelů a spouštěly méně rozsáhlých tréninků, poptávka po nejvýkonnějších procesorech a výrobních kapacitách by mohla zaostat za tím, s čím dnes trh počítá.
Paměťové čipy: kapacita může dorazit ve špatnou chvíli
Nejcitlivější místo hodnotového řetězce leží ve výrobě pamětí. Výrobci rozšiřují kapacity podle velmi silných prognóz poptávky a nová výroba se rozbíhá s ročním i delším zpožděním. Kdyby se poptávka opozdila právě ve chvíli, kdy tyto linky naběhnou, dnešní nedostatek by se mohl rychle proměnit v přebytek a stlačit ceny. Paměťový trh prošel podobnými cykly už mnohokrát, proto si ho investoři zaslouží hlídat jako první.
Pokročilé procesory mají v krátkém horizontu silnější pozici, protože je potřebují jak tréninky, tak testování. Jejich poptávka by oslabila až tehdy, kdyby firmy škrtaly velké tréninkové programy. Datová centra, energetiku a chlazení zatím drží projekty, které už běží. Situace by se pro ně změnila ve chvíli, kdy by velké technologické firmy začaly plánované stavby rušit.
Kdo může na opatrnosti vydělat
Firmy mohou dál používat modely, které už existují, a každé takové použití potřebuje výpočetní výkon. Poptávka po provozu modelů, takzvané inferenci, proto může zůstat vysoká i při pomalejším tempu novinek. Pro provozovatele cloudu to znamená stabilnější zdroj příjmů, který nezávisí na tom, kdy vyjde další generace modelu.
Přísnější pravidla zároveň otevírají prostor oborům, které se o bezpečnost starají. Kyberbezpečnostní firmy a dodavatelé nástrojů pro dohled nad AI mohou získat nové zakázky, pokud vývojáři začnou víc utrácet za nezávislé testy a ochranu před zneužitím. Podobně může posílit podnikový software, který dokáže zákazníkům doložit měřitelný nárůst produktivity. Vítězem AI cyklu tak nemusí být jen ten, kdo staví největší model, ale i ten, komu se AI v praxi vyplácí.
Valuace reagují citlivěji než poptávka
Akcie firem spojených s AI a polovodiči mohou na podobná varování reagovat poklesem i bez jakékoli změny v objednávkách. Jejich ceny totiž počítají se silnou poptávkou a zároveň s prakticky nepřerušeným tempem pokroku. Když trh očekává tolik, stačí k vybírání zisků pouhá možnost zpoždění. Tlak ještě zesiluje makroekonomické prostředí: obavy z inflace a vyšší výnosy dluhopisů snižují dnešní hodnotu zisků, které firmy slibují až za několik let.
Současná situace proto připomíná spíš otřes nálady a valuací než propad poptávky. Rozdíl má pro investora praktický dopad, protože kolísání sentimentu obvykle odezní rychleji než skutečný pokles objednávek. Tento pohled ovšem vychází ze scénářů, ne z tvrdých dat, a může se změnit s prvními čtvrtletními výsledky.
Tři signály, které vypoví víc než titulky
Kdo drží globální nebo americký akciový ETF přes českého brokera, vlastní nepřímo i velké technologické firmy, protože tvoří výraznou část těchto indexů. Místo sledování každého prohlášení o bezpečnosti AI dává větší smysl hlídat tři konkrétní ukazatele. Prvním jsou investiční rozpočty velkých technologických firem, které zveřejňují ve čtvrtletních zprávách. Druhým jsou případná zrušení nebo odklady projektů datových center. Třetím jsou objednávky u výrobců čipů a pamětí, které ukazují skutečnou poptávku dřív, než se promítne do tržeb.
Dokud tyto ukazatele drží směr, varování zůstávají hlavně otázkou nálady na trhu. Skutečný obrat by se projevil právě v nich, a to pravděpodobně s odstupem několika čtvrtletí.
Otevřenou otázkou zůstává, jestli si přísnější testování firmy osvojí dobrovolně, nebo ho dřív či později nařídí regulace. V prvním případě může odvětví zpomalit plynule a trh se přizpůsobí, ve druhém by zlom mohl přijít náhle a zasáhnout právě ty části řetězce, které dnes budují kapacity s nejdelším výhledem.